Reklama
 
Blog | Aleš Tůma

Cesta z otroctví v pěti krocích

Nevolnictví u nás bylo zrušeno v roce 1781, na počátku 21. století jsme ale stále nevolníky. Jen vrchnost vystřídal demokratický stát, který svoje ovečky vysává důkladněji než hrabě Dracula.

Průměrný Čech (včetně nemluvňat) odvede příští rok měsíčně do státní kasy na daních a pojistném víc než 10 tisíc korun. Když se částka rozpočítá jen na pracující populaci, vychází na dvojnásobek. (Číslo zahrnuje osobní i firemní daně, viz
MF Dnes 25.10.)

Sedm procent nejlépe
placených lidí zaplatí celou třetinu daní, uvádí dále MF Dnes. Budeme snad následovat příklad zemí jako je Švédsko, jehož milionáři před daněmi prchají do svobodnějších koutů Evropy? Možná nás čeká úprk milionářů, ale rozhodně ne střední třídy. Tedy pokud platí myšlenka vyslovená v jiném článku Pavla Kohouta:

"…střední a vyšší
třída je daleko zranitelnější. Zaměstnanec nebo
živnostník s mírně nadprůměrným příjmem,
který si bydlení pořizuje na hypotéku, je pro
vládu ideálním rukojmím. Nemůže totiž
snadno utéci za hranice: má co ztratit a případná
emigrace by pro něho byla velmi bolestná. Vláda si
tuto skupinu obyvatel může dovolit téměř beztrestně
daňově ždímat.
"

Reklama

Složená daňová kvóta, tedy poměr všech daní a odvodů k HDP, sice letos mírně klesla (podle
odhadu Ministerstva financí na 37,5% z loňských 38,1%). To ale není
příliš důvod jásat, protože loňská kvóta byla historicky rekordní. Den daňové svobody se od roku 2000 přesunul o týden směrem k Vánocům. Letos byl stejně jako loni 14. června.

Co s tím?

Za prvé, sociální a zdravotní odvody by se měly přestat eufemisticky nazývat pojistné, jelikož jde o prachobyčejné daně. Průběžný důchodový systém může pojištění připomínat leda tak z rychlíku (a to to ještě nesmí být Pendolino).

Za druhé, na všech výplatních páskách by měly být tři tučně vyznačená čísla: zaměstnavatel za vaši práci platí, vy dostáváte, a procentní podíl obou čísel. (Mimochodem, mzdový kalkulátor najdete třeba tady.) Špatný nápad by taky nebyl zavést v obchodech cenovky bez DPH a daň zákazníkovi naúčtovat až při placení.

Čtvrtý návrh je nejdůležitější a pro státní mašinerii nejnebezpečnější: zrušme zálohové placení daní. Žádné měsíční strhávání ze mzdy: všechny daně by měly být splatné v jednom termínu. Připadá vám to jako naprostá šílenost? To je účel:)

Placená částka by byla stejná, psychologický efekt mnohem větší. Lidé by pravděpodobně začali klást státu mnohem větší odpor, kdyby jednou za rok dostali složenku na sto, dvě stě tisíc korun, než když jim stejná částka ze mzdy sublimuje průběžně.

A konečně za páté, den splatnosti daní by měl být pokud možno co nejblíže volbám. Účel tohoto bodu není myslím třeba vysvětlovat. (Připouštím ale riziko, že politici by sice snížili daně, zároveň by ale zachovali výdaje a dovedli tak stát k bankrotu ještě rychleji).

Mimochodem, zálohové placení sociální daně začalo ve Spojených státech v roce 1935. Federální daň z příjmu byla až do druhé světové války poměrně nízká, a splatná právě jednou za rok. Zálohově začala být vybírána v roce 1943 – jako většina "dočasných" vládních opatření i toto už zůstalo. Na zavedení zálohové daně z příjmů přitom měl výrazný podíl věhlasný "laissez-faire ekonom" Milton Friedman, v té době zaměstnanec Ministerstva financí a zapřísáhlý keynesiánec. Ironie, že?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama