Reklama
 
Blog | Aleš Tůma

Horká debata o globálním oteplování

Globální oteplování nás všechny bude stát kejhák. Ještě že máme moudré a osvícené vlády, které nás zachrání. Jak? No přece pomocí zdanění a regulace...

Debatu o globálních
změnách klimatu můžeme rozdělit do tří otázek:
co se děje, proč se to děje, a co s tím. Co a proč
se děje tu nebudu řešit. Nejsem klimatolog, a četba protichůdných
názorů na fungování klimatu a jeho budoucí vývoj je spolehlivým
receptem na bolest hlavy. I ne-klimatologové se ale můžou vyjádřit ke
třetí otázce, tedy co s tím.

Než začneme zavádět různé regulace a uhlíkové daně, je na místě
trocha
skepticismu. Stát se obvykle v ekonomice chová jako slon v porcelánu a
globální opatření můžou napáchat globální škody. Kacířská otázka je,
jestli ty škody náhodou nemůžou být větší než přínos z omezování
emisí. A jak takové náklady a výnosy vůbec porovnávat…

Sternova zpráva a její problémy

Reklama

Před pár týdny rozvířila
vody Sternova zpráva, celá
stránka jí byla věnována i v Respektu č. 45. Její poselství se vykládá asi tak, že
bychom měli teď vynaložit procento světového HDP ročně na snižování emisí,
jinak v budoucnu přijdeme o 5 až 20 procent. Máme zhruba dvacet let na to, abychom
otočili křivky emisí CO2 směrem dolů. V roce 2050 musí
být emise čtvrtinové, přičemž rozvinuté země
je musí omezit o 60 až 80 procent. Pokud nic neuděláme,
v polovině 22. století může být svět o 5 stupňů
teplejší, než byl před průmyslovou revolucí.

To zní jako seriózní
vyjádření věhlasného ekonoma. Bohužel má podobnou hodnotu jako věštění z kávové
sedliny.

Pokud vám někdo s vážnou tváří
začne tvrdit, že ví, jak bude světová ekonomika
vypadat za sto let, poklepejte si na čelo. Analytici jsou rádi,
pokud nějaké číslo trefí na pár
čtvrtletí dopředu. S trochou nadsázky se dá
říct, že jedinou jistotou dlouhodobých předpovědí
je, že všechno bude úplně jinak.

Sternova zpráva má být důvěryhodná i proto, že ji podpořili čtyři
nositelé Nobelovy ceny – přesněji řečeno "Nobelovy" ceny za ekonomii. V
téhle souvislosti si vybavuju starý ekonomický vtip, který říká, že
ekonomie je jedinou vědou, kde můžou dva lidé zároveň dostat Nobelovku
za to, že tvrdí naprosto protichůdné věci…

Podstatný problém je v tom, že Sternova zpráva při kalkulaci ekonomických důsledků vychází ze skupiny scénářů IPCC označované jako A2.
Ta mimo jiné zahrnuje předpoklad, že v roce 2100 bude zemi obývat 15
miliard lidí. Není ale zvláštní důvod se domnívat, že tomu tak bude. V
rozvinuté části světa proběhla takzvaná demografická revoluce,
tedy prudký pokles tempa růstu populace. Střední scénář vývoje světové
populace podle OSN do roku 2100 počítá s růstem na 9 miliard, nejvyšší
na 14 miliard. Varianta A2 taky předpokládá nižší světový HDP a
pomalejší technologický pokrok (!).

Nepopírám, něco takového se stát může. Vtip je v tom, že
stejně tak jsou možné i další scénáře – rychlejší technologický pokrok,
větší bohatství a větší schopnost vyrovnat se se změnami klimatu.
Varovné závěry Sternovy zprávy by tedy přinejmenším bylo dobré uvádět
spolu se všemi předpoklady. Takové novinové zprávy by ale asi málokdo
četl, že ano.

Scénáře typu A1 počítají s nižší populací a několikanásobně vyšším HDP
než A2. Podmínkou takového vývoje je ale volný pohyb kapitálu a
technologií. Jinak řečeno, globalizovaný svět svobodného obchodu.

Nepříjemný Al Gore

Mnohé varovné zprávy, včetně té Sternovy, jakoby předpokládaly, že lidé jsou tupá hovádka, která budou nečinně sedět uprostřed
hurikánů a stoupající vody, až se utopí.

Hezky to ostatně
ukazuje i Al Gore ve filmu Nepříjemná pravda,
kde používá
přirovnání s žábou. Když hodíte žábu do vroucí vody, bude se snažit
vyskočit. Když jí dáte do studené vody a postupně ji zahříváte, uvaří
se. Předně by mě zajímalo, jak
to Al Gore zjistil. Pokud skutečně mučil žáby, mělo by ho to v očích
environmentálního hnutí zdiskreditovat, nemyslíte?:) Tak či tak, je
poněkud povýšené myslet si, že lidé jsou netečné žáby, které může
spasit jedině osvícený politik.

Když už jsem u toho Ala Gorea: Respekt v čísle 18 bohužel otiskl i recenzi Nepříjemné pravdy
z pera spisovatelky Terezy Brdečkové. V recenzi se píše, že film "téma
popularizuje zcela
seriózní cestou". To nepochybně, pokud za seriózní považujete směsici
emocionální manipulace a předvolební agitace. A že film nabízí umírněné
recepty? Cynik by řekl, že hlavním Goreoým receptem je "zvolte mně".
Ale abych mu nekřivdil, v závěrečných titulcích problesknou rady typu
"jezděte hromadnou dopravou" a pod.

Kromě emocionální manipulace se film dopouští i manipulace faktické,
když používá údaje o rostoucích škodách způsobených hurikány. I žáku
základní školy musí dojít, že škody v absolutním vyjádření rostou
hlavně proto, že existuje víc majetku, který je možné zničit.

Rozhodně bych tedy film neoznačil za "střízlivý a pozitivní". Pro detailnější diskuzi doporučuji přečíst recenzi vydanou v Lidových novinách.

Co s tím

Sternová zpráva volá po radikálním omezování emisí. Problém s
opatřeními typu Kjótského protokolu je motivace je dodržovat. Většina
ze 41 rozvinutých zemí sledovaných OSN,
včetně signatářů Kjótského protokolu,
mezi lety 2000 a 2004 svoje emise zvýšila.
Evropské
země sice zavedly systém obchodování s emisními
povolenkami, ale povolenek vydávají více, než
kolik jsou skutečné emise. Je to celkem logické: jakmile opatření
začnou skutečně bolet, politici přijdou o svá vyhřátá křesla. I když se
Evropa nakonec nějak dohodne, stále bude problém k něčemu přimět Čínu. Rozvojové země se už dnes na emisích
CO2 podílejí zhruba třetinou, a toto číslo
pravděpodobně poroste.

Sternova zpráva volá po financování výzkumu čistších
technologií. Náklady na výzkum by ve srovnání
se světovým HDP skutečně byly minimální,
problém ale je, že nestačí technologii vytvořit, je
třeba ji zavést. Jak upozorňuje
Bjorn Lomborg, za dvacet,
třicet let můžou být solární panely
ekonomicky životaschopné. V současnosti ale alternativní zdroje
fosilním palivům konkurovat prostě nemůžou. Na tom mnoho nezmění ani
různé dotace a daně na fosilní paliva, pokud nebudou absurdně vysoké.

(A mimochodem: poměrně levný
zdroj čisté energie máme: energii jadernou. I stavba
jaderných elektráren je ekonomicky problematická, ale rozhodně je výhodnější než přechod na energii větru a
slunce. Jenže to bychom nesměli mít protijadernou hysterii
živenou různými jihočeskými matkami a spol…)


Svoboda a prosperita

Pokud jde o omezování emisí, jedna věc je účinnost navrnovaných opatření, další věc je jejich smysluplnost. Umělé omezování ekonomické aktivity teď by mohlo snížit naší schopnost přicházet s čistšími technologiemi v budoucnu.

Kromě toho, jestli lidem v rozvojových
zemích hrozí v důsledku změn povodní povodně, sucha, hladomory a
nutnost migrace, jaký je recept?

Stačí jezdit do práce vlakem a usínat s
čistým svědomím, že neškodíme klimatu? Asi sotva. Jak vytrvale
zdůrazňuje Lomborg, daleko lepší investice než "Kjóto" je ekonomický
rozvoj. Za zlomek nákladů na omezování emisí by šlo vyřešit zásobování
pitnou vodou v rozvojových zemích a další akutní problémy. Sytější,
zdravější a bohatší rozvojové země se pak snadněji vyrovnají i s výkyvy
klimatu.

Už jsou dokonce slyšet názory, že globální oteplování může za krizi v
Dárfúru. Zemědělci tam bojují o každý kousek země, kde ještě prší, tvrdí
britská ministryně zahraničí. To je ale dost zjednodušující, řekl bych
dokonce cynické. Porovnejme to se situací v Česku. Pokud zavládne sucho
a neúroda u nás, zemědělci začnou v televizi naříkat, jak potřebují
dotace, ale rozhodně nevytahují zbraně. Proč asi.

A to platí i v dlouhodobém horizontu. Lidstvo v budoucnosti bude
muset vyrovnat s mnohem většími
klimatickými změnami – například z příchodem
další doby ledové. K tomu bude v první řadě potřeba prosperující a
technologicky vyspělá společnost. Nejsem si vůbec jistý, jestli taková
společnost vznikne pod praporem boje proti globálnímu oteplování.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama