Reklama
 
Blog | Aleš Tůma

Minimální mzda, maximální nezaměstnanost

Americký senát ve čtvrtek schválil zvýšení minimální mzdy o 40 procent. Jde o jedno z prvních významných vítězství Demokratů od získání většiny v Kongresu – a taky o hezkou ukázku ignorace ekonomických zákonů.

Proč vlastně
minimální mzda existuje? Její obhájci
argumentují asi tak, že je přece třeba zajistit chudým
lidem odpovídající pracovní podmínky
a příjem, ze kterého se dá vyžít. Jako
všechny podobné regulace je ale i instituce minimální
mzdy založená na omylu (případně populismu) a míjí se účinkem.

Triviální
ekonomická analýza říká, že regulace
ceny nad její rovnovážnou úrovní povede
k převisu nabídky. V případě trhu práce to
znamená, že při stanovení minimální
mzdy zaměstnavatelé budou poptávat méně práce,
a zaměstnanci budou zároveň nabízet více.
Nesoulad mezi poptávaným a nabízeným
množstvím znamená, že vznikne nezaměstnanost.

No a co, řeknete si, proč prostě zaměstnavatelé nesníží svoje zisky? V oborech jako jsou maloobchod nebo fast-foody a v chudých oblastech ale zjevně prostor pro snižování marží moc velký není.

Reklama

Další triviální fakt je, že mzdy jsou určené produktivitou práce. Pokud
dodatečný pracovník vyprodukuje za hodinu méně, než kolik činí
minimální mzda a další náklady, zaměstnavatel ho prostě nepřijme.

Firmy proto omezí najímání nových pracovníků
ve prospěch brigádníků, za které nemusí platit všechny zákonné odvody; můžou také omezit růst mezd, snížit přesčasy, snížit odměny, které nejsou součástí mzdy
atd. atd. Nebo prostě někoho propustí. V každém případě na tom někteří
pracovníci budou hůř.

A koho zvýšení minimální mzdy poškodí? Nejnižší produktivitu mají lidé s nejnižší kvalifikací a pracovními zkušenostmi. Což jsou nejčastěji mladí lidé. Největší část příjemců minimální mzdy je v USA skutečně ve věku 16 až 25
let. V populaci nad 25 pracují za minimální mzdu jen asi dvě procenta lidí, uvádí na základě vládních statistik ekonom Walter Williams.

Většina z těch, kdo začnou pracovat za minimum, dostane po prvním roce v zaměstnání
přidáno; a jen asi 15 procent z nich pracuje za minimální
mzdu ještě po třech letech. Přes 80 procent lidí na
minimální mzdě neživí rodinu.

Mladí lidé tedy za nízkou mzdu mohou normálně vyžít. Když získají pracovní
zkušenosti, postoupí na mzdovém žebříčku
více. Ale právě instituce minimální mzdy
jim v tomto postupu brání a nepochybně je jedním
z důvodů, proč je nezaměstnanost mladých v USA zhruba třikrát vyšší než celková
nezaměstnanost.

Je pravdou, že
minimální mzda se na federální úrovni nezměnila téměř deset
let. Vzhledem k tomu, že stát neustále znehodnocuje
peníze, tedy nekvalifikovaná práce reálně
zlevnila. Působení minimální mzdy na nezaměstnanost tak mohlo
být o něco slabší; po vzrůstu o 40 procent se ale může
znovu projevit v plné síle.

Na závěr dvě perličky. Zmiňovaný ekonom Walter
Williams při výzkumu pro svoji knihu „South
Africa's War Against Capitalism“ zjistil, že v éře
apartheidu v Jižní Africe bílé odbory, které nepřijímaly
černochy, zároveň podporovaly zvýšení jejich
minimální mzdy – zjevně jako nástroj jejich
vytlačení z pracovního trhu.

Druhá perlička
je Wal-Mart. Maloobchodní gigant nemá zrovna nejlepší
reputaci. Vyčítá se mu všechno možné od vykořisťování pracovníků
až po americký obchodní schodek. O to větší
bylo překvapení, když se v roce 2005 šéf firmy H. Lee Scott
vyslovil pro zvýšení minimální mzdy.
Faktem ale je, že pro Wal-Mart by zvýšení nepředstavovalo
problém, protože beztak svoje zaměstnance platí lépe. Problém
by měli konkurenti. Wal-Mart tak znovu objevil mnohokrát osvědčený
recept na likvidaci konkurecne pod zástěrkou ochrany společnosti…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama