Reklama
 
Blog | Aleš Tůma

Upeč třeba … reductio ad absurdum

Zdeněk Svěrák vysoudil 200 tisíc korun na kutilském řetězci, který ve svojí reklamě "zneužil" text jeho písně. Tady se krásně ukazují absurdní důsledky, jaké může mít právo duševního vlastnictví.

Duševní vlastnictví je přece samozřejmost, namítnete – bez patentů a copyrightů by nikdo nic nevynalézal a netvořil. Tak jednoduché to ale není.

Mnozí ekonomové (kteří se zabývají průnikem ekonomie a práva) poměrně přesvědčivě argumentují, že vlastnické právo lze definovat pouze k fyzickým věcem, ne k myšlenkám. Patenty a copyrighty pak představují umělý státní zásah, který někomu dává monopolní privilegium a někoho jiného poškozuje.

Typickým příkladem je, pokud dva vynálezci vynaleznou něco zároveň. Ten první si to patentuje – druhý má smůlu, i kdyby se přihlásil jen o vteřinu později. Hromosvody se nevynalézají každý den, ale můžeme si podobnou situaci představit třeba v softwaru. V každém okamžiku buší do klávesnic tisíce programátorů – řekl bych že je dost pravděpodobné, že dva z nich zcela nezávisle na sobě použijí stejný postup. V situaci, kdy je software patentovatelný, si ale nikdo nemůže být jistý, jestli neporušuje něčí "duševní vlastnictví". Softwarové patenty tak mají naprosto opačné než zamýšlené účinky: místo aby inovace podporovaly, spíš je ohrožují. (Mimochodem, podívejte se na tempo inovací v open source hnutí, které se na ochranu duševního vlastnictví nespoléhá. Za "uzavřeným" softwarem rozhodně nezaostává.)

Reklama

A co farmaceutické patenty? Bez těch bychom přece neměli léky, namítnete. Ani tady ale situace není tak jednoznačná, o tom jsem už psal jinde.

No a pak je tu otázka copyrightů. Mohli bychom argumentovat, že když výrobce na něco dá značku copyright, kupní smlouvou se zavazujeme to nereprodukovat. I taková argumentace má ale trhliny. Je porušením takové smlouvy i citace? Je ilegální citovat celou kapitolu? Odstavec? Větu? Slovo? Myšlenku?

Rád používám argumenty typu "reductio ad absurdum". Tady to za mně provedl olomoucký soud, který rozhodl, že Bauhaus porušil autorský zákon. Tohoto strašeného zločinu se firma dopustila použitím sloganu "upeč…třeba zeď". Čtete správně. Nerozdávala zákazníkům pirátská CD s písněmi Zdeňka Svěráka, pouze napsala na plakát tři slova, která napodobují část jeho textu.

Trochu to připomíná jistého amerického profesora Galambose, který prý ochranu duševního vlastnictví dotáhl tak daleko, že házel niklák do kasičky pokaždé, když vyslovil slovo "liberty" – jako licenční poplatek potomkům Thomase Paina, který toto slovo údajně vymyslel.

Zdeněk Svěrák si nárokuje vlastnické právo ke slovům, která má většina z nás kdesi hluboko v paměti ještě z dětských let, aniž by třeba věděla, že jejich autorem je on. Tak mě napadá – nechá si snad papež, jako boží zástupce na zemi, udělit copyright na otčenáš a zažaluje každého modlícího se křesťana? Z toho by Vatikán měl licenční příjmy, o jakých se Zdeňku Svěrákovi ani nesnilo…

(P.S.: problematiku duševního vlastnictví krásně ilustruje i tento comic strip.)

(P.P.S.: ani ne půl hodiny po mně dopsal svůj komentář Jiří Schwarz jr., ten připojil i vlastní písňový text:)

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama