Původně jsem dnes chtěl blognout o tom, že takzvaný "člověk ekonomický" patří
do říše pohádek, a tohle se mi docela hodí do krámu. Ale napřed malá rýmovačka:
Měřím užitek,
jsem to ale dobytek.
To ví přec i malé děcko,
že spočítat nejde všecko.
Štěstí, co je štěstí?
Želva jenom zlatá.
Když ho derivuju,
průšvih mám natotata.
Lidí do rovnic nenarveš,
neví to Švejnar, snad aspoň Klaus.
Ekonom není fyzik,
a člověk pokusná maus.
Podle vědců jsou lidé "měřitelně šťastnější," když utrácejí ve prospěch někoho jiného. Hm, příště
možná přijdou na to, že lidé se kupodivu čile
množí, přestože jejich larvální stádium
produkuje jen samé starosti, výdaje, hluk, a pokakané
plínky…
Nechci takové výzkumy úplně
shazovat, můžou být zajímavé třebas pro lidi z marketingu. Jen mi není úplně jasné, co z nich vlastně má vyplývat.
V první řadě mám problém s měřením štěstí. Ostatně,
psal jsem o tom hned na začátku mého respektího
blogování.
Trochu se taky obávám, že
od takových výzkumů není až tak daleko k
tomu, aby nějaký mudrc začal tvrdit, že můžeme klidně zvýšit daně – lidi jsou beztak
šťastnější, když se za jejich peníze pomáhá
bližním!
Výsledky takového výzkumu prostě nejde vzít a přesadit jinam. Lidé
nejsou naprogramované stroje. A to je takový oslí
můstek k mýtu homo oeconomicus, neboli člověka
maximalizujícího svůj užitek. (Nebojte se, čtěte
dál, nebude to bolet)
V lidové slovesnosti tenhle
výraz nabyl asi toho smyslu, že ekonomové cokoliv, co
nejde změřit finančním ziskem, považují za
neracionální. Dokonce mi to jednou jakýsi koumák
předhodil tady v diskuzi… že prý všechno redukuji na
finanční toky.
Ale to je mýlka.
Ekonomie nic takového dělat nemusí. Ano, člověk "maximalizuje užitek".
Jen to musíme obrátit: ekonomie tu není od toho, aby člověku radila, jak si má vybrat. Ekonomie může jenom konstatovat "vybral si to a to, tudíž to považuje za nejlepší alternativu."
Snad ani nejsou ekonomové, kteří by tvrdili, že užitek znamená jen finanční profit. Že se jich ovšem přesto většina snaží rozhodování lidí nacpat do matematických formulek a na jejich základě potom doporučovat různé "společensky optimální" politiky… o tom třeba blognu zase jindy.
Nebo blognu o finanční krizi.
Však ona ta švanda na finančních trzích (a
neuvěřitelně vtipné komentáře politiků a ekonomů)
ještě nějaký ten pátek vydrží.