Ne, nezbláznil jsem se (úplně). Jenom parafrázuji píseň z CD nazvaného Bio Top. To pro žáky základních škol vydalo ministerstvo zemědělství s cílem poučit je o výhodách českých biopotravin. Ale spíš z nich udělá malé fašounky:
Co je český, to je hezký, to se dobře ví,
A co je český to je i dobrý, to snad každý potvrdí.
…Když se u regálu rozhodujem, co do koše dáme,
je to taky o tom, komu tím pomáháme.
Nejlepší je dát peníze do kasičky český,
ať si koupíš nějakou baštu, nebo třeba necky
Nic proti národnímu cítění, ale od toho songu skutečně
není daleko k tomu, aby děti ve škole zpívaly verše z perexu…
No dobrá, to přeháním – ale už můj oblíbený Frédéric Bastiat říkal, že "když hranice nemůže překročit zboží, překročí je vojáci". I století a půl po Bastiatovi bohužel spousta lidí žije v přesvědčení, že obchod
je hra s nulovým součtem, tedy co jeden vydělá, druhý prodělá. Nebo že je dobré co nejvíc vyvážet a co nejmíň dovážet, aby penízky zůstaly pěkně doma.
Takže neuškodí připomenout, že obchod se nedělá jen tak z mírnix týrnix. Obchod je důsledek dělby práce, při které má každý člověk (firma, země…) sklon specializovat se na to, v čem je relativně nejlepší.
Následovně by se to dalo vykládat na ZŠ, ale možná to bude novinka i pro někoho ze zdejšího publika… 😉
Malý příklad z pustého ostrova
Podívejme se třeba na Robinsona a Pátka. Oba sbírají kokosy a vyrábějí šípy na lov. Jejich denní produkce je následující:
| kokosy | šípy | |
| Robinson | 40 | 5 |
| Pátek | 80 | 20 |
Jak vidíme, domorodec Pátek je ve všem šikovnější. Když se setká s Robinsonem, vlastně by se s ním vůbec nemusel bavit. Jenže zdání klame.
Robinson musí na každý šíp obětovat osm kokosů (40:5), kdežto Pátek jen čtyři. Příležitost k obchodu je zjevná: pátek místo sběru čtyř kokosů vyrobí šíp, a ten pak prodá Robinsonovi – dejme tomu za šest kokosů, což se vyplatí oběma.
Robinson se bude specializovat na sběr kokosů, kterými zaplatí šípy. Například:
| kokosy | šípy | |
| Robinson | 80 | 0 |
| Pátek | 48 | 28 |
A po směně šesti kokosů za šíp:
| kokosy | šípy | |
| Robinson | 44 | 6 |
| Pátek | 84 | 22 |
Jak vidíme, polepšili si oba. Kdyby přišel Generální Tajemník Unga Bunga a obchodu zabránil, oba by opět museli plýtvat svojí prací a zchudli by. To platí při obchodu s kokosy na ostrově stejně jako při mezinárodním obchodu s jadernými turbínami.
Samozřejmě se všichni můžeme rozhodnout nekupovat nic od cizáků. Může nám to dělat dobře, ale ekonomicky vzato je to asi stejné, jako střelit se do nohy. Cizáci totiž zase přestanou kupovat od nás, címž se dostaneme do situace Robinsona bez Pátka.
Proti dobrovolným rozhodnutím spotřebitelů nejde nic namítat. Ale když ministerstvo i z mých daní platí podobně dementní "vzdělávací" programy, proti tomu bych s dovolením námitky měl.
OSN velí do boje… opět
Výše uvedené samozřejmě někteří mudrci označí za ideologický blábol, i když princip komparativní výhody je součástí standardní ekonomie (i selských počtů). V realitě obchod ovlivňuje celá řada státních zásahů, což takový mudrc triumfálně prohlásí za důkaz selhání oněch neoliberalistických pouček…
Za selhání trhu pak prohlásí i současné rostoucí ceny potravin. Ostatně, jeden z hlavounů OSN už vinu za růst cen přičetl spekulantům.
OSN teď zasedá a rokuje o 106, zakládá panely a podvýbory, sestavuje akční plány a vyzývá k okamžitým opatřením. Konkrétně zatím padla jen zmínka o zvýšení rozvojové pomoci.
Naštěstí si i hlavouni ze světových institucí uvědomují alespoň to, že zákazy vývozů potravin, které teď některé země uplatňují, nejsou řešením. Jednak dál přispívají k růstu cen, jednak platí argument o střelbě do vlastní nohy…
Bohužel, zvrácenosti páchané v EU a Spojených státech OSN nezruší, ani kdyby sebevíc chtěla. Takže se dál bude dotovat pěstování, nepěstování i pěstování za účelem spálení…