Takřka pod okny kanceláře mi prošlo pár tisíc odborářů, v jednu chvíli za zvuku profláknuté budovatelské písně. Teda ruku do ohně bych za to nedal, protože do teď odmítám věřit svým uším (a taky je mám zalehlé kvůlivá pekelné rýmě).
Kolegové mírně nechápavě zírali na můj zděšený výraz.
Pokusil jsem se jim vysvětlit, že je to jako kdyby se zdola ozývalo zýg hajl. No dobrá, v Německu internacionála není symbolem komunismu … ale stejně jsem z toho okna málem vypadl.
Pracovní místa
A proč ti odboráři vlastně protestovali? No, za co jiného než za zachování pracovních míst. To je dneska taková mantra. Jakmile má někdo někde přijít o práci, hned je oheň na střeše – respektive v tiskárně novin, od přehřátých rotaček. Politici dnes a denně vytvářejí a chrání pracovní místa tak usilovně, že už o ně človek zakopává.
Inu, právo na práci je krásná věc. Takže:
tímto se vzhledem k existenci nezadatelného práva na práci níže jmenovaným odborářům ukládá zákonná povinnost zaměstnat výše jmenovaného A. T., a náležitě jej zaplatit, a to z vlastní kapsy.
Podepsán předseda parlamentu socialistické republiky Blahobytstán
Dne 28. února t. r.
Hrdinným bojovníkům za práva pracujících nedochází, že pokud firma neprovede chystané změny (což nutně neznamená masové propouštění), dřív nebo později se to projeví tak, že akcie spadnou, firmu koupí nějaké "kobylky", které v případě nutnosti provedou radikální terapii, a bude po srandě.
Ehm, no, koumáci z odborového hnutí by v takovém případě patrně demonstrovali za zákaz nepřátelských převzetí akciových společností.
A vůbec, proč rovnou nezakázat celý akciový trh. Stejně těm spekulantům jde jen o ty jejich milióny, a na lidi kašlou.
No a když už jsme u kapitálového trhu, naše firma dneska shodou okolností nějaké to procentíčko ztratila. Ale to nebylo zhola nic proti tomu čóro móru, které už dva dny probíhá na světových trzích.
Fidel Castro výprodej akcií prohlásil za důkaz toho, že kapitalismus je v krizi.
Mno, krize teda jako někdy určitě přijde, ale ne proto že to řekl senilní vrah stojící jednou nohou v pekle, ale protože to říkali v rádiju. (A jen takový detail: finanční sféře z části nepanuje kapitalismus, ale socialismus – státní monopoly tisknoucí v bratrské svornosti různě barevné, ale stejně nekryté peníze.)
Neberte mi můj hambáč
Aby těch potrhlostí nebylo málo, princ Charles se údajně nechal slyšet, že by zakázal McDonald. Ten je teda korunovanej…
Podotýkám, že dnes jsem nevečeřel hambáč, ale ultrazdravý ultraekologický celozrnný chleba.
A když už jsme u ekologie, sídlo Ala Gorea údajně spotřebovává 20x tolik energie, co průměrná americká domácnost. Pro mě za mě, když na to má … ale moment, on je vlastně (oskarovým) bojovníkem proti globálnímu oteplování… Ale tohle neberte tak docela vážně, to může být jen sprostá pomluva zaplacená olejářskou lobby.
Co ale není pomluva – i když to ještě může být kachna – je, že Německo navrhuje zakázat žárovky. Ještě štěstí, že žárovková lobby prohrála, jinak bychom se mohli dočkat zákazu slunce [PDF].
Jak vidíte, dneska jsem sežral vtipnou kaši. Přesněji řečeno, sežral jsem k obědu vlastnoručně uvařené (a uhašené) rizoto. Přísahám, že marjánka ani houbičky v něm nebyly.
Příští příspěvek nebude tak třeskutě vtipný, ale zato bude konečně pozitivní.
Pozitiví vibrace tenhle blog rozhodně potřebuje. Pořád tu na něco nadávám, tak abyste si nemysleli, že jsem snad morous. Nebo aby pan Marek nenapsal, že jsem trpěl stresem při porodu, nebo mě upustili hlavičkou na dlaždičky. Nebo že mě ovládají ještírci z páté dimenze… nebo všechno dohromady.
Tož tak.