Na titulní
strany a do televizního prime-time ta zpráva podnikne
málokdy, ale ekonomika kdysi bohaté země je v
rozkladu. Zatím nepanuje hyperinflace rozměrů té Německé,
ale je to jen otázka času: letos už překročila 1600,
4500, 9000, nejspíš i 20 000 procent.
Ve "snaze
bojovat s inflací" vláda koncem června nařídila
obchodům snížit ceny na polovinu. Výsledek je zcela
předvídatelný. Lidé skupují cokoliv, co
jim přijde pod ruku … třeba širokoúhlé televize.
Vydělávají tak na úkor obchodníků
protože cena vynucená vládou
ani zdaleka neodpovídá ceně nákupní. Asi nikoho nepřekvapí,
že mezi těmi, kdo legalizované rabování
vedou, jsou policisté a přívrženci vládní
strany.
Pár obchodníků skončilo zbitých v nemocnici,
přes 1300 jich bylo zatčeno za nerespektování
vládních nařízení. Z regálů mizí potraviny, věci
denní potřeby, oblečení, z čerpacích stanic
palivo, autobusové linky přestávají jezdit.
Obchody zůstávají prázdné, protože za
velkoobchodní ceny dávno vyletěly vysoko nad
regulované maloobchodní ceny. Lidé se uchylují k barteru.
Knihomolská ekonomie
A proč vlastně inflace nepřestává ani po zavedení cenových stropů? Protože inflace není růst cen, ani kdyby něco takového noviny a mluvící hlavy v televizi opakovaly do aleluja. Růst cen je pouze výsledkem státnich manipulací s penežním systémem. Stejně jako v Německu v roce 1923, stejně jako v Jugoslávii na začátku 90. let, stejně jako v desítkách dalších případů, i v Zimbabwe naplno běží rotačky.
Mugabeho poskoci prostě tisknou peníze. A tisknou. A tisknou ještě víc. Tisknou, aby bylo čím zaplatit státní výdaje, tisknou, aby se sami obohatili. O tom, kolik tisknou, už dávno nepublikují žádné údaje. Tisknou tak rychle, že jim občas dokonce dojdou peníze na tisk peněz. Je to paradox jen zdánlivě, speciální barvy a papír je totiž třeba nakupovat v zahraničí za tvrdou měnu.
Ve zprávách o situaci v zemi, zvláště těch na českých serverech, se zmínka o množství peněz objevuje málokdy. Slovo inflace totiž vyvolává představu složitého ekonomickýho jevu, jemuž rozumí jenom moudří centrální bankéři, kteří jej dokážou předpovědět a zkrotit svými rovnicemi a modely. Za inflaci může růst cen ropy nebo jiná krize… nebo se prostě děje z vůle Boží.
Ale ani sebevětší zmatení pojmů nezmění nic na tom, že pokud z ničeho nic natisknete (nebo elektronicky vytvoříte) hromadu peněz, je prostě "příliš mnoho peněz na příliš málo věcí." Čeho je moc, to zlevňuje. A to platí i pro peníze. Profitují z toho ti, komu se nové peníze dostanou do rukou jako prvním, a mohou nakoupit ještě za staré ceny.
Mugabe takové vysvětlení prohlašuje za "knihomolskou ekonomii" a z inflace obviňuje obchodníky, kteří jej chtějí připravit o křeslo. (Guvernér ČNB se o inflaci vyjadřuje diplomatičtěji: "Fakt, že korelace mezi růstem peněžní zásoby a inflací je v dlouhém období velmi vysoká a kladná ještě neznamená, že jsou to peníze, které inflaci způsobují.")
Těžko říct, kam Zimbabwe dojde. Mugabe a jeho přívrženci zemi vysáli. Teď už skoro není co vysávat, a dříve nebo později parazita někdo zamáčkne. Tedy spíš odežene, aby někde v klidu a prosperitě dožil.
A za pár let nějaký jiný šílenec zruinuje jinou zemi. Nebo třeba Evropu.
P.S. o jistých paralelách mezi pány Mugabem a Sarkozym píše ve svém komentáři V. Rybáček. O trpajzlících a centrální bance se dočtete v mé pohádce.